Grossglockner 2025

Už před pár lety, kdy jsem si tuhle nádhernou silnici projel poprvé, jsem věděl, že to není naposled. Letos se nám to zase povedlo, a to, k naší radosti, rovnou dvakrát.

Byť to jsou veřejně dohledatelné informace, uvedu vám tu hned na začátku pár faktů.

Silnice se budovala 5 let a její slavnostní otevření proběhlo 3. srpna 1935. Letos tedy slaví 90. narozeniny.

Její délka je přibližně 48 kilometrů.

Překonává převýšení 1748 metrů.

Najdeme na ní 26 číslovaných zatáček.

Největší stoupání dosahuje 12%, na odbočce k Edelweissspitze dokonce 14%.

Silnice je otevřena od dubna do listopadu a její otevírací doba se v průběhu sezony mění.

Do konce května je otevřeno 6:00-20:00, od června do konce srpna 5:30-21:00 a od září už pouze 6:00-19:30.

Vždy ovšem platí, že poslední možný vjezd na silnici je maximálně 45 minut před jejím zavřením.

Cena za vjezd autem je 45 €. Pokud se na silnici budete chtít podívat ještě jednou ve stejném kalendářním roce, zaplatíte už pouze 17 €. Vjezd je vázán na registrační značku auta.

Na ceně za vjezd se dá ale dost ušetřit pokud si zvolíte ubytování v místě vjezdu. Respektive, spousta ubytovacích zařízení vám jako bonus k přespání dá Sommercard, což je karta, se kterou se dostanete úplně zadarmo, nebo s opravdu výraznou slevou na místní koupaliště, lanovky, do Wildparku Ferleiten a hlavně taky na vysokohorskou silnici, o které je tu celou dobu řeč.

Když jsme tu byli pár let zpátky, ubytovali jsme se v hotelu Wasserfall, kde jsme byli spokojeni. Tentokrát jsme ovšem přespávali v Apart-Pension Oberreiter, kde to bylo ještě o chlup lepší a ve finále nakonec i levnější a hotel nemůžeme jinak než vřele doporučit. Všude čisto, voňavo, milí majitelé a rychlá Wi-Fi.

Cestou dolů do Itálie jsme si tu dali dvě noci, abychom měli jistotu, že aspoň v jednom dni z těch dvou bude kloudné počasí a cestu na Grossglockner si užijeme a snad se podaří si i něco nafotit.

To nám nakonec vyšlo a na cestách mezi třítisícovkami jsme strávili skoro celý den. Kromě spousty fotek, pár záběrů z dronu a zážitků ze všudypřítomných ponoramatických výhledů, jsme si také odvezli spálené ruce, hlavy a vlastně veškeré nezakryté části těla. Takže určitě doporučujeme nepodceňovat horské slunce a jeho sílu.

Byla neděle dopoledne, takže spolu s náma tam bylo fakt hodně lidí. Pomalá auta, rychlá auta, motorky, ukáznění cyklisti, míň ukáznění cyklisti a do toho občas karavan a autobus. Po celém dni na cestách jsme toho měli už poměrně dost, takže ač nás to trochu mrzelo, opouštěli jsme Grossglockner hochalpenstrasse ještě před tím, než se tam začala odehrávat ta opravdová pastva pro oči a objektiv fotoaparátu, spjatá s příchodem a odchodem dne. Už jsem ale přemýšlel nad tím, že se sem zajedeme podívat znovu za pár dnů, až se budeme z Itálie vracet.

To se nám nakonec povedlo. Za necelé dva týdny, ve čtvrtek, jsme se vrátili. Ubytovali jsme se ve stejném hotelu, ale plán výjezdu na Grossglockner byl tentokrát jiný. Rozhodli jsme se, že vyrazíme brzy ráno. Tak , abychom zažili mezi horami východ slunce a zároveň se stihli vrátit do hotelu na snídani. To se nakonec ukázalo jako super nápad.

Sice to pro nás znamenalo budíček už v půl páté, ale stálo to za to. Hned po otevření vjezdu, tedy v 5:30, jsme stáli u brány. Její strážce nám sice řekl, že nahoře na hoře je počasí úplně na prd a že nic neuvidíme, ale my se nenechali odradit a pokračovali. Tak nám aspoň na cestu doporučil ať jedeme langsam a my se toho doporučení drželi. Velký kus stoupání jsme jeli v mraku, takže se jinak než krokem ani jet nedalo. Na druhou stranu jsme byli na silnici jediní, takže jsme se mohli na cestu plně soustředit. Když jsme vyjeli z mraku ven, věděli jsme, že to bude, navzdory varování strážce, fakt dobré. Na trase jsme si vybrali místo, kde jsme viděli přímo na východ, nastavil jsem kamerku na časosběr, snažil se něco nafotit a taky vylítat pár baterek v dronu. Všude byl klid, žádné davy turistů a celá silnice prakticky jenom pro nás. Prostě fantazie…

Popisovat to asi nemá moc cenu. Trochu té atmosféry snad nachytáte z těch mých amatérských cvaků, z videíí na mém Instagramu a časem snad i Youtubu.

Každopádně, určitě doporučuju se na Grossglockner zajet podívat ve všední den a přivstat si.

Nemůžu se taky vyhnout menšímu srovnání našeho Crosstreka s předchozím XV 1.6, se kterým jsme byli na Grossglockneru minule.

Jak už jsem psal v zápiscích z Dolomit, XV nás dovezlo na spoustu pěkných míst, kam bychom se autem jiného výrobce pravděpodobně nedostali a proto ho nechci nijak hanit, ale konkrétně motorizace 1.6 byla prostě v téhle konkrétní disciplíně neustálého prudkého stoupání slabá.

Crosstrek je v tomhle směru prostě jiná liga, to si nemusíme nalhávat. Díky silnějšímu motoru a pomoci elektriky nemá vůbec potřebu jet ve vysokých otáčkách a následně hnát teplotu oleje na jeho hranu.

V autě je teda větší klid jednak co se týče akustického komfortu a druhak třeba i proto, že nemusíte mít strach z toho, jak dlouhé a prudké to stoupání ještě bude a jestli nebudete muset hledat nejaké místo na zastavení, aby si auto mohlo trochu oddychnout. 

A tuhletu jednu z nejkrásnějších silnic světa si zkrátka a dobře jenom užíváte, což je věc, kterou prostě chcete. Za každou zatáčkou se vám totiž otevřou nádherné výhledy na okolní hory a člověk by se pořád jenom kochal, když by se nemusel naplno věnovat řízení. Na jedné ze zastávek, které jsou po cestě a která je zároveň nejvyšším bodem silnice, je vidět dokonce 30 třítisícových vrcholů. 
A s dobrým autem si tu cestu užijete dvojnásob, to mi věřte…

Na závěr vám sem přihodím ještě jeden tip na létání s dronem v Rakousku i jinde v cizině, respektive na nedílnou součást možnosti létaní v rámci místní legislativy, kterou je pojištění odpovědnosti provozu dronu. Ta je, podobně jako v jiných státech, stanovená na minimální krytí ve výši 750000 SDR, což je v přepočtu nějakých cca 22 milionů Kč. Když jsem se po tomto pojištění začal shánět, našel jsem vlastně jenom jeden relevantní odkaz na pojistku od ČSOB, kde mi po zkontaktování přišla nabídka na roční pojistné za nějakých 8000 Kč. Po dalším pátrání jsem dohledal kontaktní fomulář na pojištění na stránkách DronPro a odtud mi přišla nabídka dokonce na 9200 Kč za roční pojistné. Pro kontext pouze dodám, že se jedná o dron do 250 gramů, s kamerou, pro hobby využití a s pojištěním pro Evropu a svět. A s krytím oněch výše zmíněných 750000 SDR, které Rakousko vyžaduje.

Nedalo mi to a po poradě s kamarádem jsem zabrousil ještě do pár dronařských skupin, kde poměrně dost lidí řešilo stejný problém a tam jsem se dozvěděl o stránkách Coverdrone, kde se mi podařilo stejné pojištění sehnat za nějakých necelých 18 €uro na rok a necelá dvě €ura za měsíc. Tak jsem to zkusil a všechno je legitimní a potvrzené samotnou registrací u rakouského úřadu pro civilní letectví. A plnění je do výše 1300000 €uro, takže bez problému splní zákonou povinnost. Tak se toho nemusíte bát a necpěte zbytečně mnohonásobně vyšší částky pár místním vykukům, kteří si na tohle specifické pojištění u nás v republice udělali monopol.