Dolomity Crosstrekem

Úplně na začátek bych chtěl napsat, že vám sem nebudu dávat žádný přesný popis všech míst,

která jsme navštívili a kde jsme přespávali, protože jednak to jsou veřejně dostupné a lehce

zjistitelné informace a druhak si myslím, že příprava cesty a samotné hledání těch míst může být

také zábavnou částí vaší vlastní cesty. A o to bych vás nerad připravil. Vždycky se budu snažit vás

navést, ale přesné GPS souřadnice ode mne, prosím, nečekejte.

A teď už k samotné cestě a pár dalším věcem, které jí předcházely.

Už delší dobu jsme měli na Dolomity zálusk, tak jsme si doma řekli, že by to mohla být vlastně fajn

součást cesty na naší letní dovolenou u italského jezera Lago di Garda a začali jsme cestu

plánovat.

Když už se pomalu blížil datum odjezdu, začali jsme se doma, tak nějak vlastně z dlouhé chvíle,

bavit o tom, jaké by mohlo být naše další auto až jednou naše dosavadní XV doslouží a protože už

jsme jak se tak říká "chycení", tak nebylo ani tak pochyb o značce, jako spíš o konkrétním

modelu.

Chvíli jsme přemýšleli o Foresterovi, ale nakonec jsme usoudili, že velikost našeho XV nám vlastně

stačí a volba byla jasná. Rozhodli jsme se, že naše další Subaru bude Crosstrek.

No a světe div se, v našem domovském servisu Subaru Liška Plzeň zrovna jednoho takového k

mání měli, a ještě v barvě, která se nám zamlouvala nejvíc, což byla Sun Blaze Pearl.

Stačilo pár e-mailů a jeden telefonát a než jsme se stihli rozkoukat, byla ruka v rukávu a my si pro

nového Crosstreka jeli. Díky super rychlému zprocesování všech náležitostí prodejcem jsme už

věděli, že se vše stihne vyřídit ještě před dovolenou, a o to víc jsme se na cestu těšili.

A aniž bych chtěl naše XV nějakým způsobem hanit, protože, přecejen, dovezlo nás na spoustu

nádherných míst, kam bychom se autem jiné značky zřejmě nedostali, určitému srovnávání se v

následujících řádcích nemůžu vyhnout. Ale o tom až později. Zpátky k dovolené.

Spát jsme chtěli v našem střešním autostanu, jednak z toho důvodu, že nás tenhle způsob

cestování baví a druhak také, že ceny ubytování v této lokalitě jsou v sezóně fakt astronomické,

tedy pokud se vám vůbec podaří nějaké to místo na přespání sehnat.

Neměli jsme v plánu jet na jeden zátah až do Itálie, takže jsme si přes aplikaci BezKempu vybrali

jedno místo k přespání ještě v Čechách a druhý den jsme vyrazili přes Dolní Dvořiště směr

Rakousko. V klidu jsme dojeli k Mondsee, kde jsme poprvé a vlastně i naposled během naší cesty

na jih přespali v kempu.

A tady je už místo na první srovnání našeho bývalého XV s novým Crosstrekem. Komfort

podvozku a sedaček, ruku v ruce s odhlučněním interiéru, je oproti předchozí generaci opravdu

znát. A přezdívka z některých recenzí, Baby Outback, k novému Crosstreku tedy docela sedí.

Z rakouského Mondsee jsme po snídani vyrazili už do Dolomit. Naše první zastávka byla u jezera

Lago di Braies, což je fakt nádherné místo, známé nejen z instagramových fotografií, ale třeba i

televizních seriálů a filmů. Nutno však podotknout, že pokud si nepřivstanete, stanete se v sezóně

součástí obrovské masy lidí, kteří se přijeli, stejně tak jako vy, na jezero podívat.

Ale tak už to holt na takových místech bývá a příčetný člověk s tím víceméně počítá.

Z různých zdrojů jsme zjistili, že se dá kousek od jezera i zaparkovat a strávit tam noc. My ji

strávili na parkovišti P4, přičemž jsme za vjezd k jezeru a parkovací místo zaplatili 38€, ale v ceně

byl i voucher do místních stánků ve výši 15€. Ten lze využít pouze na jídlo a pití, ne na

upomínkové předměty.

Později jsme se ale dozvěděli, že budeme muset místnímu pikolíkovi zaplatit ještě dalších 15€ za

vydání tiketu, který nám zvedne závoru na výjezdu. Ale čert to vem, snad nás to nezruinuje, řekli

jsme si.

Během rozdělávání stanu se k nám ale ještě od sousedících Čechů v obytné dodávce dostala

informace, že když dorazíte po 16. hodině, v klidu si zaparkujete a když do 24 hodin odjedete,

zaplatíte v automatu u vjezdu 35€.

Nějakým, pro nás zatím záhadným, způsobem jak ušetřit, by mohla být možnost zaparkovat na

přilehlém parkovišti P3, které je zřejmě pro vozidle nižší než 2,20m. Ale to nám díky jistému

komunikačnímu šumu tak nějak uteklo. Nicméně, dalo by se tím možná nějaké to euro ušetřit. 

Naše další cesta vedla průjezdem přes průsmyk Passo Gardena, jehož první část je neustálé

stoupání jednou utaženou zatáčkou za druhou a ta druhá, logicky, zase dlouhé a prudké klesání,

takže řidič se musí pořád soustředit na cestu a má jenom chvílemi možnost kochat se vší tou

nádherou kolem. Na všech možných i nemožných místech podél silnice jsou zaparkovaná auta

dalších výletníků, kteří si zastavili, aby se buďto prošli, nebo si cvakli nějakou tu fotečku.

A tady se dostáváme k dalšímu srovnání Crosstreka s XV 1.6. My jsme totiž s XVéčkem v

minulosti projeli i pár horských cest, včetně třeba výjezdu na Grossglockner, takže víme, jak moc

to prudké a nepřetržité stoupání dělalo tomuhle slabšímu autu nedobře. Zvlášť, když jedete autem

plně naloženým a se stanem na střeše. S novým e-boxerem v Crosstrekovi se to nedá vůbec

srovnávat. Otáčky jsou naprosto v klidu a v těch nejnižších znatelně cítíte pomoc elektromotoru.

Jakože opravdu cítíte. Není to způsobeno pouze pohledem na kapličku přístrojů, kde si můžete

zobrazit přehledný a logicky uspořádaný ukazatel distribuce výkonu z motoru a baterie na kola,

dobíjení a podobně.

No a pokud by vás napadlo, že vám naopak budou při jízdě táhlým klesáním chybět pádla pod

volantem na podřazení kvůli brzdění motorem, protože to byl vlastně jediný scénář, kdy jsem je já

osobně používal, tak nebojte, nebudou. Stačí dát volič převodovky do polohy "L" a motor sám

podřazuje na nižší virtuální stupně, takže brzdovému pedálu dost ulevíte. Ale konec technického

okénka a jede se dál.

Pokračovali jsme na další spot na přespání, který jsme našli v aplikaci park4night a který byl těsně

pod místem zvaným Passo Giau. Místo to bylo kousek od silnice a přesto úplně klidné. Kromě nás

se tam postupně sjelo asi pět dalších posádek, převážně s obytnými dodávkami, ale všichni byli

naprosto v klidu a slušní. Byli jsme už poměrně vysoko v horách, takže se nám tam během

odpoledne a večera několikrát prostřídal déšť se sluncem a rozdíly v teplotách byly snad i o 20

stupňů. Nicméně je to závětrné místo, takže stan se skoro ani nehnul. Počítejte ale s tím, že

teploty v noci mohou klesat docela strmě. My jsme měli ke konci července pouze nějaké 3

stupně.

Ráno proběhla snídaně, pak jsme se šli projít na Passo Giau, udělali pár cvaků a pokračovali

dalšími nádhernými horskými průsmyky až do městečka Ortisei, které mělo být startovní pozicí

pro náš poslední letošní výlet za krásami Dolomit. Přespali jsme zhruba 15 minut jízdy od města,

na místě, které jsme opět našli v aplikaci park4night. Bylo to zase místo kousek od silnice, ale

docela pěkně ukryté v lese. Neměli jsme moc na výběr, protože to byl široko daleko jediný flek,

kde se dalo v klidu přespat, aniž by nám hrozila pokuta od místní policie. Během večera se k nám

přidaly ještě dvě posádky z Francie a jedna z Belgie, takže jsme aspoň nemuseli mít strach z

nějaké nečekané návštěvy v noci. My, protože jsme byli na místě první, jsme si zabrali to

nejrovnější místo na stání, takže jsme Francouzům nabídli naše vyrovnávací nájezdy, což hnedka

prolomilo takové ty počáteční ledy. Prohodili jsme s nimi pár slov, ohřáli si večeři a šli jsme spát.

Chtěli jsme vstát co nejdřív, aby se nám podařilo brzy vyjet.

Tím posledním a troufám si říct, že pro mě osobně asi nejhezčím místem, které jsme letos v

Dolomitech navštívili, byla Seceda. Pokud to místo neznáte ani z fotografií, všeho nechte a běžte

si to okamžitě vygooglit. Ale garantuji vám, že pokud vás tahle scenérie zaujme na fotografiích,

tak naživo vám přímo vyrazí dech. Z jedné strany se může jevit jako nádherně zbarvená horská

louka vedoucí do kopce, kterých ale v této části země můžete vidět habaděj, jenže když ujdete

pár kroků a podíváte se z jiného úhlu, uvidíte něco neskutečného. Ona zmiňovaná horská louka na

náběžné straně se najednou láme a následují pouze strmé srázy, jejichž výšku si ani netroufám

odhadnout. Zkrátka pastva pro oči, která se pouze těžko popisuje, to mi věřte…

Každý z nás to samozřejmě může vidět trochu jinak a někteří by mohli namítnout, že se v

Dolomitech dají najít i hezčí místa, kde jsou vyšší skály, příkřejší útesy a já nevímco ještě a měli

byste pravdu, ale pro nás to byl ten nejlepší možný konec naší cesty napříč Dolomity.

Ještě pár důležitých tipů pro vás.

Určitě doporučujeme přijet hned v 8:30, kdy se otvírá lanovka a parkoviště přímo u ní. My přijeli v

8:45 a sotva jsme zaparkovali. Místa v krytých garážích jsou poměrně malá, ale dá se to. 

Na Secedu vede lanovek hned několik, ale jenom ta z Ortisei vás vyveze pohodlně až nahoru.

Platili jsme 45€ na osobu za zpáteční jízdenku a jedná se vlastně o dvě na sebe navazující

lanovky. Ta první, menší kabinka, vás odveze z Ortisei do mezistanice Furnes a ta druhá,

připomínající spíš autobus na lanech, vás vyveze až skoro na samotný vrchol Secedy. Odtud už je

to nějakých možná 15 minut chůze do kopce na to nejúžasnější místo, které jsme letos měli

možnost v Dolomitech vidět.

Dá se samozřejmě jít i z mezistanice pěšky, nebo třeba rovnou z Ortisei, ale cesta vás bude stát

fakt hodně sil. Píše se, že by to mělo být zhruba na pět hodin chůze, ale řekl bych, že to bude i

delší. A navíc s ohromným převýšením.

A co ještě napsat závěrem? Snad jen to, že jsme měli štěstí na spolunocležníky na místech, která

jsme našli na park4night, takže vše vždy proběhlo v klidu, pohodě a přátelské atmosféře. On asi

tento způsob trávení dovolené a přespávání "na divoko" láká podobně smýšlející lidi, rozuměj -

lidi, s aspoň elementárním vztahem k přírodě a slušností. Ikdyž, samozřejmě můžete natrefit i na

nějakého toho pitomce. Vždyť to znáte…

Ale ať nekončíme takhle negativně…Ohromnou službu a hlavně radost nám udělal nový Crosstrek.

Auto, se kterým je fakt radost jezdit. Spolehlivé, chytré a bezpečné auto, u kterého jsme zatím

nenašli snad jedinou chybu. Ikdyž se dálničním přejezdům spíš vyhýbáme, nový Crosstrek je

zvládá lépe než XV a svojí posádku si při jízdě přímo hýčká. To platí samozřejmě i při jízdě po

okreskách, které Crosstrek miluje a také při cestách mimo asfalt. Ale tam asi nikdy v autech naší

japonské značky nikdy problém nebyl.

Jsme rádi, že jsme si mohli takhle krátce po převzetí našeho nového auta vyzkoušet všechny

možné scénáře jeho provozu, a že ve všech situacích obstál na výbornou.

A úplně na konec, pokud jenom trochu můžete, cestujte, poznávejte nová místa, ochutnávejte

místní kuchyni a buďte k sobě ohleduplní, nejen na cestách a necestách.

Good vibes only…

Zkrácenou a decentně upravenou verzi najdete i na stránkách českého zastoupení Subaru, konkrétně zde.